Stručná historie ústavu
Ústav vznikl v roce 1972 sloučením Ústavu fyzikální chemie a Polarografického ústavu, které oba byly součástí tehdejší Československé akademie věd (ČSAV).
Profesor R. Brdička (vlevo) a profesor J. Heyrovský, ředitelé Ústavu fyzikální chemie resp. Polarografického ústavu (1952).
Polarografický ústav vedený profesorem Jaroslavem Heyrovským jako prvním ředitelem byl založen v roce 1950, a o dva roky později se stal součástí nově konstituované ČSAV. Výzkum ústavu byl zaměřen jak na teorii polarografie, tak na fyzikálně-chemické procesy probíhající na rtuťové kapkové resp. proudící rtuťové elektrodě, a dále na metodologii, instrumentaci a analytické využití polarografie. Udělení Nobelovy ceny v roce 1959 profesoru Heyrovskému za vynález a rozvoj polarografie bylo významným podnětem pro výzkum v rámci Ústavu, a povzbuzením pro celou vědeckou komunitu v zemi. Od počátku 60. let minulého století docházelo k postupnému rozšiřování teoretických a experimentálních principů polarografie do oblastí aplikované elektrochemie, včetně různých metod elektroanalýzy, elektrochemických zdrojů proudu a elektrochemických procesů na rozhraní dvou nemísitelných roztoků elektrolytů. Po odchodu profesora Heyrovského do důchodu byl v roce 1965 ředitelem ústavu jmenován jeho žák, profesor Antonín A. Vlček, který se významně podílel na rozvoji elektrochemie anorganických koordinačních sloučenin.
Ústav fyzikální chemie vedený profesorem Rudolfem Brdičkou jako prvním ředitelem byl založen v roce 1955 rozšířením Laboratoře fyzikální chemie vzniklé v roce 1953 v rámci ČSAV. Protože většina členů ústavu absolvovala postgraduální studium v polarografii, polarografická témata v jejich vědecké práci zpočátku převažovala. Jednalo se zejména o přesná řešení transportu ke rtuťové kapkové elektrodě, na které probíhá reakce přenosu elektronu spojená s chemickými reakcemi v objemu roztoku. Výzkum ústavu se ale postupně stále více zaměřoval na nové oblasti, jako jsou hmotnostní spektrometrie, dynamika elementárních srážek iontů a excitovaných atomů s molekulami, teorie chemické vazby, kvantová chemie, adsorpce a heterogenní katalýza, aerorosoly, polymery a organometalická chemie, termodynamika a kinetika chemických reakcí, molekulární spektroskopie a elektronová spektroskopie. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a následné okupaci země se politická situace zhoršila natolik, že řada členů ústavu včetně několika významných osobností emigrovala na Západ. Po přechodném období, které následovalo po neočekávaném úmrtí profesora Brdičky v roce 1970, došlo v roce 1972 ke spojení Ústavu fyzikální chemie a Polarografického ústavu za vzniku Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského ČSAV, jehož ředitelem byl jmenován profesor A. A. Vlček. V toce 1988 se celý ústav přestěhoval do nově postavené budovy v akademickém areálu v Praze 8, což vedlo k radikálnímu zlepšení pracovních podmínek umožňujících další rozvoj ústavu.
Politické změny v zemi po roce 1989 odstartovaly novou éru Akademie věd. Její ústavy získaly značnou autonomii, a jejich struktura a řízení byly významně reformovány. V roce 1990 byl vědeckou radou Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského zvolen ředitelem ústavu Rudolf Zahradník, teoretický a kvantový chemik. Snížení počtu vědeckých pracovníků téměř o polovinu spojené s ukončením výzkumu v některých směrech bylo motivováno snahou o zvýšení efektivity vědecké práce. Další významnou změnou v tomto směru bylo zavedení grantového systému pro financování vědeckých projektů. Odstranění politických překážek omezujících kontakt s mezinárodní vědeckou komunitou vedlo k významnému rozšíření mezinárodní spolupráce a integraci ústavu do mezinárodních vědeckých sítí. Byla rovněž zahájena rychlá a extensivní modernizace experimentálních zařízení a výpočetní techniky. V roce 1993 byl Rudolf Zahradník zvolen presidentem Akademie věd České republiky, a s ohledem na to odstoupil z místa ředitele ústavu. Jeho nástupcem byl zvolen na čtyřleté období elektrochemik Vladimír Mareček. Název ústavu byl zkrácen na Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského. V roce 1997 byl Vladimír Mareček zvolen ředitelem na další funkční období. Po jeho odstoupení z osobních důvodů k 31. prosinci 2000 byl ředitelem ústavu zvolen kvantový a teoretický chemik Petr Čárský, který vedl ústav v letech 2001–2008.
Po přijetí zákona o veřejných výzkumných institucích (v. v. i.) v roce 2007 došlo ke změně systému řízení ústavu i jeho majetkových poměrů. Součástí změn bylo také omezení funkčního období ředitele na maximálně dvě po sobě jdoucí pětiletá období. Nově vytvořená Rada instituce zvolila v roce 2007 ředitelem elektrochemika Zdeňka Samce, který ústav vedl do roku 2017. V roce 2017 byl ředitelem zvolen biofyzikální chemik Martin Hof. Za jeho působení prošel ústav významným rozvojem, rozšířil své vědecké aktivity o nové perspektivní obory a posílil mezinárodní spolupráci. V rámci reorganizace se zvýšil počet vědeckých oddělení na dvanáct.
Od 1. července 2026 nese ústav nový název Heyrovského ústav AV ČR, v. v. i. Změna názvu reflektuje dlouhodobé rozšíření výzkumu daleko za oblast fyzikální chemie. Ve stejném roce vzniklo Oddělení kosmické chemie a techniky, čímž se počet vědeckých oddělení zvýšil na třináct. Nové oddělení navazuje na rychlý rozvoj výzkumu v oblasti kosmické chemie, spektroskopie a vývoje přístrojů pro kosmické mise.
